Praha.cz

Zoologické zahrady potřebují chovaná zvířata pravidelně vyšetřovat. K tomu je často zapotřebí odebrat jim vzorek krve. To ale většina zvířat může absolvovat jen pod vlivem anestetik. Lachtan Meloun z pražské zoo je mezi nimi vzácnou výjimkou. Krev si nechá odebrat za plného vědomí a se svými ošetřovateli při tom spolupracuje. Podobné vyšetření se neprovádí nikde jinde ve střední Evropě. Zoo Praha může být na Melouna pyšná!

Nebylo to ale samo sebou, že by lachtan Meloun ochotně spolupracoval při odběru krve ze zadní ploutve. Chovatelé pražské zoo museli vynaložit hodně úsilí, umu a trpělivosti, aby toho dosáhli. Lachtan Meloun absolvoval speciální výcvik, který trval téměř rok. Výsledkem mnoha hodin usilovné práce ale je, že ochotně nastaví ploutev k odběru krve a spolupráci s veterináři se nebrání.

„Anestézie u lachtanů i dalších ploutvonožců je vždy velmi problematická, pravidelné odběry krve jsou přitom důležité pro srovnání hodnot v případě, že lachtan onemocní. Díky odebraným vzorkům můžeme také zjistit zajímavé informace o říjovém cyklu lachtaních samců, které bychom od volně žijících zvířat nikdy nebyli schopni získat,“ říká veterinář Zoo Praha Roman Vodička.

Jak tedy odběr u Melouna probíhá?

Celá procedura je vlastně „v rukách“ Melouna. On může spolupráci kdykoliv ukončit. Pokud vše jde tak, jak má, prostrčí Meloun zadní ploutev pod speciální mříží a pak jen v klidu čeká, až bude odběr hotov. Odběr samotný musí probíhat v klidné atmosféře, aby lachtana nic nerozrušilo a aby měl pocit pohody. Odběr krve nyní Meloun bez problémů a k radosti svých ošetřovatelů absolvuje jednou týdně.

Jak se to vlastně Meloun naučil?

Trénink postupoval pomalu, krok za krokem. Nejdříve se musel lachtaní samec naučit podávat zadní ploutev pod speciální mříží. Teprve poté se mohlo začít s přípravou na odběr krve. „Je důležité, aby byla žíla dobře vidět, proto je třeba ji zahřát. Jakákoli snaha o to však vždy vedla k tomu, že Meloun spolupráci ukončil,“ vysvětluje vrchní chovatelka lachtanů Ewa Kasprzak největší úskalí. „Nejlépe se nám nakonec osvědčilo využít teplé vody,“ dodává. Trpělivost ošetřovatelů nakonec své ovoce přinesla a pražská zoo si připsala další úspěch v chovu zvířat.

A co ostatní lachtani?

I další chovaní lachtani jsou v pražské zoo vytrénováni ke spolupráci s veterináři. Ta obnáší, především, základní veterinární prohlídku – kontrolu očí, čenichu, uší i celého těla. Dokážou ale uposlechnout i dalších pokynů, čehož ošetřovatelé využívají při pravidelních cvičeních s nimi.

Nejhravějším členem chované skupiny je právě lachtaní samec Meloun. Jeho chovatelé by rádi v příštím roce předvedli návštěvníkům zcela novou podobu cvičení s lachtany, založenou na plavání chovatele se zvířetem v bazénu.

Jaké lachtany chovají v pražské zoo?

Při návštěvě Zoo Praha můžete vidět skupinku lachtanů jihoafrických. V přírodě žijí především v jihozápadní a jižní Africe a přilehlém moři. Na světě jich ve volné přírodě žije zhruba 850 000 jedinců, ročně se rodí na 200 000 mláďat. Lachtani jsou společenští, hraví, baví cvičení a rádi se učí nějakým novým kouskům. Hravost je neopouští ani v dospělosti. Samice rodí mláďata, která asi dva měsíce nemohou do vody, protože nemají nesmáčivou srst a utopila by se. Jakmile jsou malí lachtani schopni plavat, všichni se vracejí do moře a na souš vylézají jen zřídka. Žijí v početných koloniích a samci mají svůj harém, který sestává z několika samic. Lachtani jihoafričtí jsou v pražské zoo chováni od roku 1991.

Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

pchj